Rekonstrukce se zateplením podle pana Romana.
Pan Jiří Roman je Pražák jako poleno a je na to náležitě hrdý. Pražská sídliště jižního města jsou mu od malička blízká, a tak není divu, že jedno „apartmá“ 3+1 obývá s celou svojí rodinou.
Děti rostou jako z vody a jelikož pan Roman má doma páreček rozverných, neposedných a samo sebou velmi šikovných dětí, stala se celé rodině bytová jednotka najednou velmi těsná.
Vyprávění začíná pan Roman takto: „Kdyby bylo na mně, žádný domeček bychom si nepořizovali. Ale starý mládenec ze mne naštěstí není, a tak je jasné, že moje rozpaky a prvotní nejistota o novém bydlení byly zahnány po společné poradě s rodinou“, směje se pan Roman a ve vyprávění pokračuje.
„Naše tetička měla malý domek na východním okraji Prahy 9. Jako vdova se o něj moc nestarala a už na to vlastně ve vyšším věku neměla sil. Více ji zajímala zahrádka než vlastní bydlení uvnitř. Tam vše fungovalo jen a jen v rámci nutnosti. Než ji strejda navždy odešel, stihl aspoň baráček zateplit na půdě vatou, stěny heraklitem a fasádu pěti centimetry bílého polystyrenu. No, už je to dávno!“ vzpomíná pan Roman.
„Minulý rok se bohužel stal osudným i naší tetě a jelikož moji rodiče byli jediní žijící příbuzní, domek zdědili. Brácha žije na druhém konci republiky, bydlení v pražském domku tedy zavrhnul. A já? Přiznám se, že ani já jsem zpočátku vůbec nepřemýšlel o nějakém bydlení na okraji Prahy, sídliště mi plně vyhovovalo. Ale současné astronomické ceny nemovitostí, ruku v ruce s pandemickými opatřeními, mi životně udělali lecjaké změny v myšlenkách o bydlení. Hlavou se mi začali honit doslova kacířské myšlenky na rekonstrukci domečku na předměstí.“
„Jak jsem již říkal, rodinná rada rozhodla, a tím pádem je dům náš. Tak dům je trochu přemrštěné slovo, ale po rekonstrukci se určitě jeho punc vylepší.“
„Dům to nebyl velký. Původní vytápění stálo na akumulačních kamnech. Tetě to stačilo, stejně topila jen v jedné místnosti. Vždycky říkala, že v kuchyni topit nemusí, že i tak je jí u plotny vedro. Dole na sklonku života užívala jen kuchyň s obývákem. Nahoře byly dva malé podkrovní pokojíky, kam se léta nechodilo a ani si nepamatuju, že by je kdy, kdo užíval. Na chodbě a v koupelně teplo vyráběly ještě dva malé elektrické přímotopy. Podkroví také. Myslí, že ani nefungovali. Přímotopy i akumulačky jsou nákladná a drahá záležitost. Konec konců rekonstrukcí se vše změní.
Začali jsme projektem. V přízemí zůstane obývák s kuchyní, přibyde malá pracovna a na vršku vzniknou dva menší pokojíky pro dceru a syna, a naše ložnice. Zdálo se mi to jasné a nad projektem jsem moc nepřemýšlel. Zachovat střechu, štíty mi přišlo nízkonákladové. Ale ouha, projektant se snažil, seč mohl, avšak vše se do takového malého prostoru přece jen nevešlo. Rozhodli jsme se sedlovou střechu rozšířit a zvednout, tedy žádné podkroví. A okna aspoň tak velká, jako jsme měli v paneláku. Bude aspoň dost světla a odpadnou problémy s podkrovním.“
Tak pan Roman zadal pokyny k novému stavebnímu projektu, který se opravdu nakonec octnul na místně příslušném stavebním úřadě.
„Vyklízení začalo ještě, než jsme stavební povolení dostali. A protože každá koruna je nám dobrá začali jsme svépomocí. Vynést nábytek a ostatní staré harampádí bylo ještě hračkou oproti tomu, co nás čekalo v podkroví. Půda byla plná izolace pokryté plísní. Plíseň byla i na trámech a krokvích. Byla to makačka a doslova šlo o zdraví…“
„Ještě, že jsme šli do úplné rekonstrukce domu a do shození celé střechy. Tohle bych nad hlavou mít nechtěl“ s hrůzou v očích se rozlítil pan Roman. „Projekt byl odsouhlasen, a tak jsme spustili všemi očekávanou rekonstrukci. Nový krov, krytina, spěchali jsme, aby se zakrytí stihlo během podzimu. Sehnal jsem i starý 4,5 kW elektrokotel, aby nám i pánům ze stavební firmy nebylo zima. To jsem si ale dal!“ kroutí nad sebou hlavou pan Roman. „Ten kotel jel furt, topil a topil a nic nevytopil.“
„Řekl jsem sám sobě: „Hochu, tak takhle ne“, a zahájil urychleně zateplovací práce. Jakáž pomoc, nic nebudu vybírat, mrknu do projektu a bude rozhodnuto. Tak to jsem si taky naběhl. Projektant, v domnění, že výběr nechá na mně, popsal zateplení pod střechou jako „tepelná izolace o tloušťce 34 cm“. Tak mu volám a on „dejte tam vatu“. Jenže tím se mi v plné škále barev vybavilo, jak jsme ji plesnivou tahali z původního podkroví.“
„Musím se poptat někde jinde. Vzpomněl jsem si, že kousek od nás v Brandýse nad Labem, je jeden výrobce izolací. Našel jsem si kontakt na portále realizačních firem v dotačním programu Zelená úsporám a zavolal jsem do firmy CIUR. Pak už vše šlo ráz na ráz. Technik neměl problém se přijet podívat hned. Bavili jsme se o celé škále CIUR i cizích produktů. Nakonec výběr padl na foukanou izolaci Climatizer Plus. Dokonce k radosti mé ženy, která miluje bio výrobky, třídí každý kousek domácího odpadu, je námi vybraná izolace první ekologicky šetrnou v České republice. To jsme ocenili. Foukání proběhlo bez větších potíží, či problémů. Chlapy přijeli, nafoukali a za jedno odpoledne bylo hotovo. Tak to jsem valil oči. Ric, pic, bum a bylo to.“
„Mezitím jsem pořídil i nové tepelné čerpadlo o výkonu 9 kW. A spotřeba? Stále klesá, stále klesá…“ Kdybych mohl, sehnal bych dnes čerpadlo o nižším výkonu!“ dušuje se pan Roman. Proč?
„Zateplení a odvětrání kombinuji nejen s tepelným čerpadlem ale také s podlahovým vytápěním a rekuperací. Žijeme ve 20. letech 21. století, a tak je pro mne systém podlahovka, tepelné čerpadlo a rekuperace tím nej, co se dá pořídit pro zdravé vnitřní prostředí života mé rodiny. Jó, a ještě to zateplení, bez zdravé foukané izolace bych to teplo pouštěl pánubohu do oken. Díky Climatizeru Plus vyrábím maximum tepla, za minimum peněz, a ještě se teplo drží doma. No není to paráda?! Je. Tak neváhejte. Nejlevnější teplo, je uspořené teplo. Doporučuje Váš pan Roman.“
